Historie

Nad říčkou Senicí vlevo hradské cesty ke Vsetínu stával panský mlýn a o něco výš vpravo zrovna nad mlýnským náhonem byl panský šenk. Ke mlýnu patřila též pila a valcha na vlněné sukno. Mlýn i pila byly poháněny vodním kolem na vrchní vodu vedenou náhonem z říčky Senice. Náhon začínal asi 600 metrů za obcí směrem k Francově Lhotě. Tam byl tok Senice zadržen dřevěným stavem, aby se hladina zvýšila a voda byla odváděna do mlýnského náhonu. Dosud tam možno vidět zbytky stavu, ovšem již z novější doby, betonového. Mlýnský náhon vedl vodu dále k Lidečku na mlýn „mezilický“ (mezi Lidčemi), který býval rovněž panský.

Ke mlýnu i k panskému šenku patřila pole, ale tato pole nepodléhala robotě. V Lánském rejstříku z roku 1670, ani v Rozvržení robotního platu z r. 1781 není ani mlynář ani šenkýř mezi poddanými, kteří jsou povinni robotou nebo robotním platem. I když mlýn a šenk byl prodán soukromým osobám, půda u nich je stále nazývána dominikální. Čteme to v inventářích, v nájemních smlouvách, v odhadu mlýna apod.

V urbáři z r. 1784 je poznamenáno: V Horní Lidči je mlýn s pilou a valchou sukna. Vlastní je dle kupní smlouvy z 1. ledna 1759 za 200 zlatých rýnských mlynář Jan Slovák. Platí ročně (do panského důchodu) 30 zlatých. V Horní Lidči se nachází panský šenkovní dům, který dle kupního záznamu k 1. říjnu 1761 vlastnil za 30 zlatých rýnských Martin Peštík, platí z něho 4 rýnské (do Hošťálkové).

Mlýn lidčanský byl od r. 1759 nepřetržitě v rukou rodiny Slováků. Je zajímavé, že někdy dali Slovákovi mlýn do nájmu a sami se objevují zase na šenku.

O stavu mlýna podává nejlepší obraz odhad provedený komisionelně v roce 1837. V roce 1835 dne 23. března zemřel bez posledního pořízení mlynář Jan Slovák, vdovec. Měl jediného syna, 18-letého, tedy nezletilého Jana. (V té době se stával zletilým ve 24 letech věku.) Mlýn měl býti pronajat, a proto úřední komise prohlédla a odhadla cenu mlýna s příslušenstvím. Pro zajímavost opisuji odhad doslovně.

Odhad mlýna Jana Slováka v Hor. Lidči.

Mlýn, pila, valcha, dominikální pozemky č. 56.

Přítomní:

• Eugen Eukelt, haluzický úřední zástupce

Odhadci:

• Jos.Gajdušek, mlynář (mistr) v Bohuslavicích
• Jan Procházka, mlynář (mistr) v Loučce
• Wincenc Wratník, tesař.mistr ve Vrběticích
• Josef Tománek, stavitel v Brumově
• Franc Juřicza, zed. mistr v Haluzicích
• Josef Plšek, fojt, Hor. Lideč
• Martin Dubrava, burmistr (Bauermeister) Hor. Lideč

Rozloha:

• 6 jiter 973 čtver,sáhů

Udržování:

• 2 mládci (Müllerburschen) i s obživou po 24 kr., týdně 5zl 36kr.
• 2 služky i se stravou po 10 zl. Ročně je ročně 20zl.

Zemele se v jednom roce 5475 měřic míchaného obilí, v kterémž množství se rozumí pšenice, žito a ječmen. Za semlení každé měřice se počítá 1/46 měřice jako poplatek.

Pila pořeže ročně 150 kusů velkých klad.

Na valše se zpracuje 1000 sáhů ordinérní huně.           

Mlýn, k jehož budově je přistavěna valcha a ostatní dílny tvoří svým půdorysem čtverec a leží blízko silnice vedoucí z Klobouk na Vsetín. Budovy jsou postavené ze dřeva a jsou v nejlepším pořádku. Jsou nahozené vápnem a dělají dojem stavby z tvrdého materiálu. V budovách se nachází velký obývací pokoj, ke kterému je vchod z mlýnice a proti východním dveřím je menší pokoj, vedle kterého je o dva stupně výš třetí pokoj trochu větší než předešlý. Pod tím je sklep vestavěn. Velký pokoj má vlastní kachlová kamna, druhé dva pokoje mají společná kamna černá. Velký pokoj má dvě, druhý tři a třetí dvě okna, která hledí na ulici. Všechny tři pokoje mají prkennou podlahu. Vlevo z první světnice jsou dveře do kuchyně a z té zas dveře do velké komory. Kuchyň a komora nejsou klenuté (ungewölbt). Z komory vedou vpravo dveře do sklepa pod světnicí. Sklep je klenutý a hodí se k uschování nápojů, jakož i kořenové zeleniny, je suchý.

Vlevo při vchodu do mlýna nachází se mlýnice, v které se nachází tři docela nová složení a nad mlýnicí je obilní skladiště (zanáška) a nad třemi pokoji, kuchyní a komorou je postavená sýpka prostorná a opatřená dobrým nátěrem. Mlýnice a obě strojovny (Räderstuben) uvnitř i vně jsou jako grunty celé budovy budovány z kvádrů a docela nově velkým nákladem pořízeny. Po běhu vody je pod mlýnem postavena ze dřeva valcha, ze strany vody z kvádrů, se 4 páry dřevěných palic a 1 měděným, středně velikým kotlem na vodu a ostatními přístroji. Na ni přiléhají různé chlévy ze dřeva, ve velmi dobrém stavu. Chlévce pro prasata pro více kusů, za nimi chlév pro 8 kusů hovězího dobytka a vedle konírna pro 4 koně. Podle konírny šopa na vozy.

Na protilehlé straně mlýna a od něho oddělené vrstvy nachází se postavená sýpka ze dřeva na dvě stáže stavěná, to vše obkličuje prostorný dvůr. Vše pokryto šindelem. Nad mlýnem při mlýnském náhonu se nalézá pila všemi nástroji dobře opatřená.   

Vše odhadnuto na 6152 zlatých 30 kr.

Jan Slovák pronajímá vše na tři roky Antonínu Hankemu.

Podle hořejšího je vidno, že mlýn byl panským stavením. V té době nikdo v Lidči neměl tři pokoje s dřevěnou podlahou. V dřevěných chalupách byl jediná jizba s udusanou zemí. Proto se nedivíme, že pantáta mlynář měl v obci velkou váhu a že vlastně svým míněním rozhodoval. Ovšem mlýn měl také svoje pasiva, nikdy nebyl úplně bez dluhů.

Jméno Slovák se objevuje v Lidči podle matrik již v roce 1692 (Mathias Slovák), který se uvádí po druhé v r. 1697 se svou manželkou Kateřinou jako kmotr Kateřině Fojtů. Jméno Slovák bylo pouze na mlýně, nikde jinde se v Lidči nevyskytovalo, až počátkem tohoto století se přiženil nějaký Jan Slovák na grunt č. 65. Na mlýně bývalo málo chlapců, často pouze jeden a jméno Jan se udržovalo 170 let. 

Dřevěný mlýn v roce 1908 za velkého požáru vyhořel se vším příslušenstvím a mlynář Jan Slovák vybudoval mlýn zděný, jenom pila byla ze dřeva, valchu při mlýně neobnovil. Počátkem třicátých let tohoto století vodní pohon mlýna změněn na parní a v roce 1942 na elektrický. Činnost pily byla zastavena v r. 1951 a mlýn zastaven v roce 1956. Nyní používá mlýna JZD jako skladiště obilí a ke šrotování krmného obilí.

Dodatek: 

Zde popis pan Trávníčka končí, nezachycuje tak následnou demolici mlýna. V souvislosti s tím je podivná jedna skutečnost. Pan Trávníček, který je v popisu jiných faktů velmi důsledný, zcela opomněl zmínit požár mlýna v roce 1928. Pacholek spal s koňmi v maštali a petrolejovou lampu převrátil do sena. Dostal strach, utekl a požár se tak rychle, nekontrolovatelně šířil. Celé hospodářství vyhořelo téměř do základů. Štěstím v neštěstí tehdy bylo zahájení výstavby železničního koridoru směrem na Slovensko. Můj prastrýc František Slovák se stal hlavním dodavatelem dřeva pro stavbu. Díky příjmům z provozu pily tak bylo možno mlýn během několika let kompletně zrekonstruovat a znovu uvést do provozu. Budova tak byla v době zabavení ve výborném stavu a jistě by se našlo mnoho způsobů, jak  ji mohli noví, samozvaní majitelé smysluplně využít. Ale šlo o akt víceméně politický – nechat mlýn chátrat a nakonec dokonat ponížení rodiny Slováků jako nepřátel režimu jeho zbořením. To že zde postavili obchod se symbolickým názvem „Jednota“, přímo naproti místu, kde můj dědeček před znárodněním provozoval svůj koloniál (dnešní prodejna S-market) bylo poslední hořkou tečkou za historií vodního mlýna v Horní Lidči. Jestli panu Trávníčkovi bylo v době hluboké totality „doporučeno“ o požáru a kompletní rekonstrukci mlýna nepsat se už asi nedozvíme.

Jan Slovák - mlynář (2015)